Pouhých 80 km daleko od pověstných Železných vrat na Dunaji, které leží ve výšce necelých 50 m n. m. dosahují Karpaty velehorské výšky 2 500 m vrcholem Peleaga (2 509 m) ležícím v pohoří Retezat. Je to význačné pohoří patřící do systému Západních Karpat a je součástí rozsáhlého horského komplexu. Na první pohled se zdá, že všechna pohoří tohoto komplexu tvoří souvislý celek, ale při podrobnějším zkoumání zjišťujeme, že v tomto cípu Karpat panují velice svérázné vodopisné poměry. Vodní toky, pramenící často jen několik kilometrů od sebe se roztékají na všechny strany. A tak řečiště a údolí těchto toků rozdělují a vymezují jednotlivé části celého horského komplexu.
Vlastní území Retezatu je dlouhé asi 40 km a široké 20 km. Je třetím nejvyšším pohořím Rumunska. Patří do třetihorní alpsko-karpatské soustavy a má krystalickou strukturu (žuly, ...). Jeho dva souběžné hřebeny postupují přibližně západo-východním směrem a jsou ve svém středu spojeny krátkým příčným hřebenem. Jižní (nižší) hřeben je tvořen sérií druhohorních vápenců. Severní hřeben (centrální část) připomíná naše Vysoké Tatry i když obtížnost výstupů je rozhodně menší. Oba hřebeny jsou od sebe odděleny hlubokým údolím říček "Lapusnicul Mare" a "Barbat". Retezat má turisticky atraktivní vrcholové partie s nádhernými rozhledy s relativní dostupností, osum vrcholů je přes 2 400 m. Hlavní hřebeny mají výšku 2 100 - 2 300 m, jezerní kotliny zhruba 1 900 - 2 000 m. V nejvyšších zastíněných polohách jsou po celý rok firnoviska. Na některých místech jsou velká suťoviska a zlomiska vzniklá hlavně po ústupu čtvrtohorního zalednění. V této době procházel údolím "Lapusnicul Mare" nejdelší ledovec v rumunských Karpatech - 9 km. Jeho pozůstatky jsou kary pod vrcholy Peleagy a Bucura. Je to charakterizující prvek tohoto pohoří. Retezar má nejvíce největších, nejhlubších a nejvýše položených ledovcových jezer ze všech rumunských horstev. Největší (a překrásně položené) je jezero Bucura (Lacul Bucura). Má plochu 10,9 ha, hloubku 16 metrů a 7 satelitních ples. V dolinách pohoří tečou dravé peřejnaté bystřiny s četnými kaskádami, vodopády a soutěskami. Nejvyšší vodopád je "Lolaica" na říčce "Riu Nucsoarului" (20 m). Vegetace pohoří je podobná vegetaci ostatních částí rumunských Karpat. Horní hranice lesa je přibližně ve výšce 1 750 m a do výšky 2 000 m je porostlé hlavně klečí, které postupně přechází v pastviny. Podnebí Retezatu je velmi drsné, drsnější než pohoří srovnatelné výšky a srovnatelného zeměpisného umístění.
Bohatá je zdejší květěna. Roste zde 320 druhů rostlin, z niž u 14-ti druhů byl zaznamenán výskyt pouze v pohoří Retezat.
Pohoří Retezat patří pro svoje přírodní krásy mezi dosti navštěvovaná rumunská horstva. My jsme přijeli z ČSSR do železniční stanice Petrosani přímým rychlíkem z Brna. Dále jsme pokračovali místním vlakem do stanice Lupeni. Odtud už autobusovým spojem do obce "Cimpu lui Neag" (800 m). Po přespání v seníku jsme druhý den pokračovali na korbě nákladního auta na konec lesní silnice pod "La Fete". Odtud to bylo prudkým stoupáním na chatu Buta (1 580 m) asi 1 hodinu. Po ubytování v hrůzné společné ubytovně jsme podnikli půldenní výlet k jezeru "Tau Buto" (1 850 m) a obhlédli jsme si cestu, která nás čekala druhý den. Ráno jsme pokračovali přes sedlo "Plainul Mic" (1 879 m) do údolí říčky "Lapusnicul Mare" (1 700 m) a proti proudu bystřiny "Bucura" k jezeru "Bucura" (2 040 m). Zde je křižovatka mnohých značených cest a nástupiště na nejvyšší vrcholy pohoří. Jeho okolí bývá hojně poseto stany tábořících turistů a zde jsme chtěli tábořit i my. Odtud jsme podnikli jednodenní výstupy na vrchol "Peleaga" (2 509 m) - nejvyšší vrchol pohoří, výstup na vrchol "Retezat" (2 485 m) spojený se sestupem k chatě "Pietrele" (1 480 m), abychom doplnili zásoby jídla. Vzhledem k tomu, že nám další dny nepřálo počasí a déšť se střídal s lijákem, rozhodli jsme se pro sestup na chatu "Pietrele", kde jsme se ubytovali. Odtud jsme podnikli výlet k jezeru "Gales" (2 040 m) pod vrchol "Mare" (2 455 m). Vzhledem ke špatnému počasí jsme upustili od dalších výstupů a vydali se na zpáteční cestu do údolí bystřiny "Nucsoaea" kolem největšího vodopádu v pohoří "Lolaia" (20 m). Ze střediska lesního hospodářství "Cirnic" jsme pokračovali autobusem po nezpevněné cestě (koryto příležitostně tekoucího potoka) přes "Nuscoaru" do "Petroseni" a vlakem jsme odjeli zpět domů.
Pozn.: Vzhledem k tomu, že diapozitivy byly nasnímány před 30-ti lety na materiál ORWOCHROME (nechráněné barevné složky) a "zub času" na nich zapracoval, bylo potřeba snímky optimalizovat, což někdy nevedlo k příznivým výsledkům (hlavně překřížení barevných křivek). Kvalita je tedy taková, jaká je, originály jsou podstatně horší.